Výstavba kostela
Výstavbu této unikátní pražské památky započal biskup Jan IV. z Dražic a pokračoval Arnošt z Pardubic.
Celá stavba byla koncipována jako vysoká trojlodní síň, pro účely kapituly, která tu nahradila řád německých rytířů, sídlících již předtím od r. 1238 u staršího románského kostelíka.
Kostel svatého Jiljí v Praze byl vysvěcen 4. května 1371.
Významné osobnosti
Významným kazatelem v pražském kostele sv. Jiljí byl Jan Milíč z Kroměříže, český náboženský myslitel a jeden z významných představitelů předhusitské reformace, který zde kázal česky již od roku 1364.
Členem kapituly zde pravděpodobně byl i sv. Jan Nepomucký, generální vikář pražské arcidiecéze a mučedník katolické církve, jeden z českých zemských patronů. Předpokládá se, že v kostele sv. Jiljí působil letech 1387–1388.
Dominikáni u sv. Jiljí
Roku 1420 zanikla kapitula a kostel připadl utrakvistům.
V roce 1626 byl darován řádu dominikánů, kteří tou dobou obývali klášter sv. Anežky na Františku. Bylo to jejich již několikáté působiště: nejprve krátce sídlili u sv. Klimenta na Poříčí, poté až do roku 1556 u sv. Klimenta poblíž Karlova mostu (dnešní Klementinum).
Dominikáni se rozhodli zbudovat klášter v bezprostředním okolí kostela sv. Jiljí, na místě přilehlých objektů a staré farní školy. Na Starém Městě tak postupně vyrostl rozlehlý čtyřkřídlý objekt mezi ulicemi Husova, Jalovcová a Jilská.
Barokizace kostela
Po klopotném dokončení kláštera se dominikáni rozhodli barokizovat do té doby gotický kostel sv. Jiljí. Práce začaly v roce 1731, podílel se na nich architekt F. M. Kaňka, hlavní úpravy na kostele provedl stavitel F. Špaček.
Barokizace přikryla i krásný gotický portál na jižní straně chrámu, který byl při obnově kostela provedené po roku 1968, objeven a odhalen.
Honosné vybavení chrámu se průběžně pořizovalo až do roku 1744. Nejvýznamnější jsou fresky a několik oltářních obrazů od V. V. Reinera.
